Bývalý kytarista Stratovarius Timo Tolkki je možná jednou z nejnepochopenějších osobností metalu. Následkem konfliktů v kapele, reklamních kousků, labelových sporů a tvrzení o mentální chorobě, šířených po sedm let, dospěla jeho kdysi loajální fanouškovská základna k očekávání dramatu v hudbě, kdykoli se jeho jméno objeví v tisku. Zprávy, že jeho combacková kapela Revolution Renaissance, která odstartovala v roce 2008, se rozpadla po pouhých dvou letech, se setkaly více s pocitem zavržení “Říkal jsem ti to” než s upřímným zklamáním, a na Tolkkiho budoucnost mimo jeho nejbližší okruh bylo pohlíženo s nedbalým zájmem vyhrazeným pro krmivo bulváru. Nepochybně, BW&BK odepsala Tolkkiho po informaci, že netlačil na nové album, Trinity, netušíce že odsoudil kapelu k zániku po dvou měsících před jeho oficiálním vydání. O týden později jsme nicméně dostali neočekávanou nabídku exkluzivního interview od samotného Tolkkiho; vše na stole bez tabuizovaných otázek. Poutavá nabídka, ale zbývala otázka, proč bychom měli my nebo někdo jiný mít zájem? 

Tolkki udal 5 důvodů:

Timo Tolkki, Andre Matos, Jari Kainulainen, Mikko Harkin a Uli Kusch, kolektivně známí jako Symfonia.

Nová kapela a na mnoha úrovních nová smlouva o životě. Tento člověk, uznávaný jako kreativní síla za příběhem úspěchu Stratovarius sebral kousky svého života, a zdá se, že konečně zvládl nastartovat svoji kariéru. Pokud první chuť Symfonie je signálem, jeho fanouškovská základna bude mít malé potíže s odpuštěním a zapomenutím jedovatého dramatu posledních několika let. Je zde otázka, nicméně, jak budou Tolkkiho fanoušci na něj nyní pohlížet přes horu suti. 

“Opravdu na to neznám odpověď,” připouští Tolkki. “Jens (Johansson / klávesák Stratovarius ) mi kdysi řekl, ‘Pokud musíš volit mezi nudou a zábavou, zvol zábavu.’ Domnívám se, že bavím. (směje se). Je to jako s Ozzy Osbournem; je to nezáměrné. Mám pocit, že severoameričtí fanoušci si myslí, že jsem úplný cvok a Evropané si můžou myslet, že jsem divný. (směje se). Na konci dne jsem, kdo jsem, a to je pro mne nejdůležitější věc. Když jsi v hudebním businessu, lidi budou vždycky říkat shit, když o tobě píšou, a ty to nemůžeš kontrolovat.”

Porozumění, jak se Tolkki vrátil do businessu a v podstatě našel znovu sám sebe, začíná jeho knihou, Loneliness Of A Thousand Years. Sepsána v roce 2010 během týdne, popisuje jeho mnohostrannou bitvu s maniodepresí a smiřuje se se sebevraždou jeho otce; hluboce zakořeněným traumatem z dětství. Nabízí živé popisy konfrontace reality jeho mentální choroby a odhaluje, že je konečně schopný vyrovnat se se dnem po dni a cítit se jako lidská bytost. 

“Jo, jsem stále na lithiu a je to jako tlumič, takže se nestávám maiodepresivním, ale stále cítím, přičemž po mnoha moderních lécích proti depresi se můžeš cítit opravdu podivně. Vím to, protože jsem je také bral. Cítím se velmi dobře. Začal jsem cvičit po deseti letech nicnedělání něčeho takového. Pochopil jsem, že je mi 44 a je to jako, ‘Ku..a, je to už deset let, co jsem byl venku běhat.’ Můj život je skvělý.”

Na pouhých 95 stranách, kniha má nevinný půvab deníku navzdory těžkému námětu. Žádní strašidelní spisovatelé, žádné pokusy o pulírování, aby to znělo jako další Stephen King nebo John Grisham.

“Což vysvětluje jako: ‘Neumím psát…’ (směje se). To není Shakespeare. Sepsal jsem knihu loni v létě; byl jsem úplně sám a napsal jsem ji asi během týdne. Nemohu říct, že to bylo jako terapie, protože většinu toho, co v ní je, jsem už zpracoval. Je to jen něco, co jsem cítil, že potřebuji napsat.”

Zajímavé je, že ačkoliv Stratovarius hráli významnou roli v  Tolkkiho životě vedoucí k  jeho pádu, tak on zřídka mluví o kapele. 

“Zmiňuji se o Stratovarius v knize třikrát. Zábavná věc je, že jsem napsal další knihu o nich před rokem a půl, která úplně sráží moje bývalé kolegy z kapely. To je ta kniha, kterou chce každý číst, ale rozhodl jsem se ji nepublikovat, protože jsem si pomyslel, že bylo strašné říkat takové věci. A tak, někteří lidí si budou stěžovat, že Stratovarius nejsou v této knize, ale je to stále to samé. Cokoliv dělám, je špatné (směje se).”

Tolkki nemá žádné výčitky, nicméně otázky týkající se jeho veřejného odštěpení od Stratovarius ho hnaly na dno.

“To bylo v roce 2003. Dokončili jsme turné a Elements Part 1 byly vrcholem Stratovarius, pokud vím. Potom věci začaly jít z kopce. Náš nahrávací label Sanctuary zbankrotoval a chemie v kapele se zhoršila. Atmosféra byla opravdu otrávená a začalo být jasné, že Stratovarius jen opakovali stejné formulky kolem dokola. Navíc já jsem se cítil být v kapele opravdu neoblíbený a není pro mne snadné být tvořivý v takové pozici. Zda jsem byl opravdu neoblíben nebo ne, to vám s jistotou říct nemůžu, ale tak jsem se cítil. Dokonce mohu pochopit, proč by mě kluci neměli mít rádi. Celá věc Stratovarius, jak o ní lidé mluví a mluví, ale my jsme byli pohromadě ve stejném složení po 12 nebo 13 let. Je to velmi dlouhá doba a my jsme vydávali nahrávky téměř každý rok. Pracovali jsme skutečně tvrdě, a pro mne je 13 let dlouhou dobou pro rockovou kapelu.”

“Bylo to všechno dohromady,” Tolkki říká o sporech s kapelou.“ Samozřejmě že moje mentální kondice byla velkým faktorem, protože když je leader kapely v nemocnici a kapela je ve studiu, je to jako ‘Co to ku..a?’ Ztratil jsem hodně respektu kluků během těch let se všemi těmi kousky a vším.”

Ty “kousky” zahrnovaly novinky z roku 2004, že vokalista Stratovarius Timo Kotipelto byl nahrazen zpěvačkou Katriinou "Miss K" Wiiala, a Jörg Michael byl vyhozen a nahrazen bubeníkem z HammerFall Andersem Johanssonem (Jensův bratr). Navíc, Sanctuary Records vypustili do tisku v březnu 2004 hlášení, že Tolkki byl pobodán “extrémně rozčileným” fanouškem v Granadě, ve Španělsku. Následujícího měsíce byl Tolkki přijat do nemocnice pro chronickou depresi.

“Bylo pro mne těžké uvěřit, že lidi věřili, že to tím začalo,” říká Tolkki. “Není na tom nic směšného, vím, a bylo to samozřejmě spojené s mým mentálním stavem, ale byli tam další lidé v kapele, kteří se toho také zúčastnili. Nahrávací společnost také. Timo je velmi morální kluk, takže on byl velmi proti tomu, ale neopustil kapelu. Jörg byl opravdu taky proti, a po jednom vystoupení jsem ho viděl plakat nad celou situací. Byl jsem v tu dobu na výši své mánie, takže v podstatě ta celá věc byla výsledkem mé nemoci. Ale potom tu je Jens, kdo je šílený a v tom je tam sám (směje se), takže měl příležitost krmit představy. Samozřejmě, že to selhalo, a v mém případě se to stalo skutečností a vedlo k mému kolapsu. Musel jsem zkolabovat, protože část mne, která byla odpovědná za ty výstřelky, musela zemřít. Jediná pravdivá věc kolem té celé věci byla, že jsem opravdu byl v nemocnici, ale někteří lidé tomu nevěřili.”

Navzdory tomu všemu se Stratovarius sjednotili v roce 2005, s jedinou obětí – basista Jari Kainulainen byl následně nahrazen Laurim Porrou. Vydali samozvané album, které nezaujalo většinu fanouškovské databáze, ale kapela se vydala na světové turné navzdory Tolkkiho choulostivému mentálnímu stavu v té době. 

“Nebylo to vůbec vynucené,” říká Tolkki o turné, “ale bylo to pro mne těžké turné, protože jsem byl na protipsychotické léčbě. Byl to těžký výlet s cestováním. Rád hraji live a my jsme vydali nahrávku, takže jsem chtěl vyjet a podpořit ji, ale na tom turné se stalo evidentním, že něco bylo špatně. Přivedlo mě to na myšlenku o opuštění kapely. Prostě jsem se tam necítil dobře.”

Dotázán, zda si pamatuje moment, kdy se dozvěděl, že byl hotov jako kytarista Stratovarius, Tolkki neváhá ani chvíli. 

“To bylo na Wacken Open Air 2007. Hrál jsem ‘Last Night On Earth’ a rozhlížel jsem se kolem a pomyslel si ‘To je ono, nechci to už dělat ’ Čtyři měsíce nato jsem poslal email vysvětlující detailně, proč jsem se rozhodl odejít.”

Nebylo to příjemné rozdělení cest, stalo se to velmi publikovanou výměnou žhavých tiskových zpráv a skandalizováním po internetu. 

“To bylo něco, co jsem neměl dělat,” přiznává se Tolkki. “Bylo to stupidní, ale když jste naštvaní, tak děláte všechny druhy pitomostí. Nemyslím si, že kluci v kapele to očekávali. Nemyslím si, že si mysleli, že bych opravdu odešel, ale já jsem musel. Nebylo to kvůli mému zdraví, protože se mi dařilo lépe, ale emoce a komunikace v kapele jsem pociťoval velice zvláštně. Stratovarius už se mi zdál být mrtvý.”

K finálnímu rozpadu došlo v květnu 2008, když se Tolkki vzdal jména Stratovarius ve prospěch svých bývalých kolegů z kapely. Nyní se prach usadil a on je schopen považovat situaci za pozitivní rozvoj.  

“Cítím, jako by stále byli moji kámoši a nechovám proti nim žádnou zášť. Opravdu doufám, že jsou šťastní a že dělají muziku, kterou milují.”

Což může znít vypočítavě, ale diskuse Kotipelta, který otevřeně vypovídá během tiskovky pro album Polarit o tom, jak se Stratovarius daří lépe bez Tolkkiho, kytaristu rozesmívá. V dobrém smyslu.

“Myslím si, že je dobré, že Timo říkal shit, protože to předtím nikdy nedělal. (směje se). Možná je to znamení, že dospěl (směje se). Měl jsem malé problémy s ním ohledně té věci, protože on byl vždycky politicky korektní, tak když čtu, že říká, že Stratovarius se na podiu teď daleko víc baví, když s nimi nejsem…’ (směje se). Nepochybuji ani na vteřinu, že se daleko lépe baví beze mne.”

Na svoji náhradu, mladšího a hudebně přelétavého Matiase Kupiainena, Tolkki zklame dramatiky, kteří doufají v nactiutrhačné komentáře. 

“Matias je mladý kluk a vstoupil do velkých bot, tak jsem si jistý, že se trochu vyděsil. On je velmi dobrý kytarista a techničtější než já a já si myslím že je také dobrý skladatel. Myslím si, že za pár let – možná na jejich novém albu – uslyšíme od něj pěkně originální věci. Všichni kluci v kapele jsou velmi talentovaní hudebníci a skladatelé, takže pokud si dají čas na napsání materiálu, který chtějí napsat raději než kopírovat vzorec Stratovarius, vyvine se něco opravdu dobrého. Ne každý chce, aby se vyvíjeli, samozřejmě, ale já si myslím, že musí vytrvat a dělat, co chtějí, spíše než poslouchat ostatní lidi.”

Před a po chaosu ve Stratovarius se Tolkki oddal rozmanitým projektům, zahrnujícím rockovou operu, Saana: Warrior Of Light, a Return To Dreamspace, ale Revolution Renaissance byl Tolkkiho pokus vrátit se do hry. Nasazena v roce 2008 s téměř neznámými muzikanty, kapela trvala 2 roky a 3 alba před rozpadnutím. 

“Byla to jen kapela” říká Tolkki. “Zformuješ kapelu, napíšeš nějaké písně a vidíš, co se děje, a nic se nestalo. (směje se). The New Era (debut) nahrávka s Michaelem Kiske (ex-Helloween) a Tobias Sammet (Edguy / Avantasia) byla více sólo albem. Poté jsem přemýšlel, zda bych měl znovu založit kapelu. Bylo mi právě 40 a myslel jsem si, že jsem možná moc starý, že bych si možná měl otevřít květinářství. (směje se). Rozhodl jsem se vyrazit a dát příspěvek na moji stránku MySpace, a dostal jsem asi 2,000 mp3 jako konkurz. Vybral jsem nějaké relativně neznámé hudebníky, a zpěváka Adagio Gus Monsanto.”

“Age Of Aquarius je nahrávka, na kterou jsem opravdu pyšný,” pokračuje.“ Je to první album, na které jsem nenapsal písně sám. Zpravidla nemohu psát s ostatními lidmi, ale Aquarius byl týmovým výkonem a nebylo to to, co lidé ode mne očekávali. Očekávali Stratovarius a ono to nebylo nic takového.”

Tolkkiho důvody pro vytažení zásuvky z Revolution Renaissance jsou docela jednoduché:

“Pokusili jsme se vystoupit, ale nikdo si nás nezamluvil. Bylo to nemožné. Bylo nám nabídnuto jedno turné jako support Sonata Arctica v Evropě, které by bylo opravdu skvělé, ale stálo by nás to kolem 50,000 eur. Ne kvůli klukům ze Sonaty, ale kvůli výdajům na tour autobus. Nemohli jsme to udělat, protože label by nám nedal žádný support na turné. Byl jsem kvůli tomu také pomlouván, lidé říkali, že nechci supportovat Sonata Arctica, ale to bylo naprosto lživé. Řekl jsem turné ano, ale co jsme měli použít, abychom se na něj dostali? Kolo?”

“Bylo to kvůli tomu, že kapela byla neznámá. Možná moje jméno má nějakou váhu, ale není to dost, aby to vystačilo pro celou kapelu. Dnes, když je hudební průmysl ve stavu, v jakém je, lidé chtějí na turné velká jména. To máte mne, novou kapelu, a hudba byla jiná, takže to bylo něco odsouzeného od začátku.”

Věci vzaly ošklivý obrat na konci října, se vzkazem na oficiální webové stránce Revolution Renaissance, odvolávající se na Tolkkiho jako “Milli Vanilli heavy metalu.” Na něho, který téměř nechal své bývalé kolegy v kapele v hromadě legálních problémů. 

“Bylo by pro mne opravdu jednoduché být opravdu sprostý, ale když jsem to viděl, řekl jsem svému právníkovi, aby je donutil tu stránku stáhnout. V podstatě, řekl bych, že kluci byli zklamaní selháním kapely. Skončil jsem to v květnu / červnu. Byly to tři roky a žádná vystoupení, a poslední kapka byla, když žádný label v Japonsku nechtěl vydat Trinity. Věděl jsem, že je to konec. Celá nahrávka je velmi zvláštní. Nahráli jsme bicí a vokály v Sao Paulo, Brazílii, a bylo to pěkně komické nařčení co-producenta, že nahrál na nahrávku kytarová sóla. Byl jsem obviněn z mnoha věcí, ale toto je poprvé, co mě někdo obvinil z toho, že jsem si vzal někoho, kdo by hrál moje sóla. Byl jsem jednou obviněn z hraní live s mojí kytarou na pásce, ale toto se nikdy dříve nestalo. Použili to jako vyděračskou věc, takže mohli dostat jméno Revolution Renaissance – znovu se jménem (směje se) – spíše než aby přišli za mnou a zeptali se, zda by ho mohli použít. To by byla správná věc, kterou udělat, ale už se to teď nestane.”

Tolkki od té doby zanechal to fiasko za sebou a zaměřil všechnu svoji energii na Symfonia. - Spolupracuje s bývalým frontmanem Angry / Shaman Andre Matosem, ex-Helloween / ex-Masterplan bicmanem Uli Kuschem, ex-Sonata Arctica klávesákem Mikko Harkinem, a sjednocuje se s původním basákem Stratovarius Jari Kainulainenem.

“Vše se Symfonia bylo velmi rychlé,” prozrazuje Tolkki. “Nechci použít slovo ‘pre-destinované’, ale po Revolution Renaissance jsem řekl, ‘Hotovo, otevírám si květinářství…’ (směje se). Je to podivný příběh. Vše začalo s Andre Matosem, protože mi někdo řekl, že nyní žije ve Švédsku, ve vesnici o nějakých 2,000 lidech. Pochází ze Sao Paula, města o 25 milionech lidí. Začal jsem o tom přemýšlet, že jeden z nejlepších power metalových vokalistů žije prakticky vedle mne. Znám toho chlapíka velmi dobře a neměl jsem nic na práci. Zavolal jsem mu a zeptal se ho, zda by chtěl napsat nějakou muziku, a Andre přijel na návštěvu do Helsinek. Strávil zde týden, šel do sauny – kde jsem ukázal Brazilcovi, co opravdu znamená ‘horký’ (směje se) – a pracovali jsme na muzice.”

“Další byl Jari. Každý si myslí, že byl vyhozen ze Stratovarius (v roce 2005), ale on se vlastně rozhodl odejít ze své vůle z personálních důvodů. Žije nyní v Norsku. Neměl jsem s ním nikdy problémy, protože Jari má druh buddhistické filozofie a já jsem mu vždycky říkal, že si přeji být jako on. (směje se). Poté co opustil Evergrey (dříve v tomto roce), byl v další kapele a podivná věc, že tuto kapelu v úterý opustil a já jsem mu náhodou mailoval ve středu. Netušil jsem, že nemá kapelu. Mluvili jsme asi tři hodiny po telefonu a já jsem se cítil, jako bych byl v časové osnově, protože jsem ho neviděl pět let. Opravdu to nebylo problematické dostat ho na palubu.”

“Poté co jsem měl Andreho a Jariho na palubě, vrátil jsem se a poslouchal jsem svoji celou diskografii od začátku do konce. Vlastně jsem si musel ta CD vypůjčit (směje se), protože jsem neměl žádné z nich. Pokusil jsem se dostat obrázek toho, co jsem doposud dělal, a dospěl jsem k závěru, že potřebuji vykrystalizovat, co se chystám udělat. S těmito kluky to můžu udělat.”

Kusch byl pozván, aby se připojil k Symfonia, protože podle Tolkkiho, “Myslel jsem, že bych měl mířit opravdu vysoko.” Fakt, že Kusch se přestěhoval z jeho rodného Německa do Norska před pár lety, zpečetilo dohodu. Harkin byl poslední, kdo se měl připojit, přesvědčen zúčastnit se na základě předchozích zkušeností z turné s Tolkkim a Stratovarius v roce 1999 a zbytkem zúčastněných muzikantů. A zatímco Tolkki je “leader” kapely, objasňuje, že nehraje diktátora ani nevyužívá Symfonia jako jeho ego trip.

“V této kapele mám kluky jako Andre a Uli, a a oni mohou sepsat úžasný materiál, takže podstata je stejná jako byla ve Stratovarius. Každý může navrhnout písničku, ale musí tu být někdo, kdo rozhodne, zda se hodí či ne. Samozřejmě, když mám někoho jako Andre Matos, který je klasicky vyškolený kluk, nemohu ignorovat, co přinese.”

To znamená, že nemá železnou pěst na kreativním procesu, ačkoliv muzika, pokud jsme slyšeli, má okamžitě rozpoznatelný zvuk 

“Nikdy to nebylo takové, dokonce ani v Stratovarius,” Tolkki říká o tvrzeních o kreativní diktatuře. “Nikdy jsem neřekl ‘Hraj toto.’ Když skládám píseň, byla to více struktura, a když vyrábím dema, zní strašně. Jsou tak základní a  surová, kdybys je slyšel, tak by ses smál. Dal bych svá dema klukům ze Stratovarius a přísahám Bohu, na každou nahrávku, kterou jsem udělal, byla stejná reakce: ‘Co to ku..a je?’ Pokaždé (směje se). Muzikanti mají tendenci zamilovat se do demo verzí, protože se z nich naučí šablony a všechno, což je ten důvod, proč se pokouším udělat dema tak minimalistická. Nechápou to, protože neslyší, co já už slyším ve své hlavě. Kluci ze Stratovarius museli hodně přispívat, a je to to samé se Symfonia. Chtěl bych mít kolektivní věc, kde lidé přispějí materiálem a společně to uvaříme. Věřím, že kapela by měla mít leadera, ale s tím vedením přichází odpovědnost.”

V době vydání článku byla práce na debutu Symfonia v procesu. Vydání je plánováno na rok 2011, ale kdy a jak se to stane je více či méně v tuto chvíli ve hvězdách. 

“Už jsme se zapsali v Japonsku k Marquee Avalon a pokoušíme se vyřešit, co udělat se zbytkem světa,” vysvětluje Tolkki. “Zajímám se o změny, které se objevují v hudebním průmyslu právě teď a všechny nástroje, které jsou kapelám dostupné. Myslím si, že nahrávací společnosti mohou v příštích pěti letech zaniknout, proto je upsat se labelu, který za pár let nemusí existovat, něco, čeho se děsím. Dívám se na různé obchodní modely s kluky, protože je mnoho způsobů, jak to udělat.”

“Co je opravdu důležité, je dostat se ven a hrát, tato stránka je opravdu důležitější. Opravdu se těším, že se tam ven vrátím. Už jsem byl pryč příliš dlouho.”

Je fér říci, že Tolkki obešel celý kruh. Osobní poznámka - navzdory všemu, co se stalo do této chvíle, Timo Tolkki, kterého jsem poprvé potkal před 15 lety, je naživu a daří se mu velmi dobře. Trochu potlučený, poněkud utlumený, určitě nepochopený, ale plně připravený přijmout, co po něm život mrští.

- Symfonia promo fotky vytvořil Jussi Eerola
- live foto vytvořil Carl Begai
- www.symfonia.fi

Zdroj: Bravewords.com

Překlad: Jasona  Děkujeme mockrát!